Jak trénuji

Co jsou zač ty pozitivní metody a proč fungují?

Začnu sdílením vlastního příběhu. Když jsem adoptovala devítiletého Blacka, jeho velkým nešvarem bylo zběsilé štěkání, které spustil sebemenší zvuk z chodby. Vyběhl naježený ke dveřím a nebylo možné ho utišit. Křičení a korekce ze strany bývalé majitelky jeho štěkání jen eskalovalo. Klasické tréninkové metody jsou založeny na korekcích nežádoucího chování. Pozitivní metody však tento model obracejí a trenér se zaměřuje na to, co pes dělá dobře a to odměňuje. Když Black vyběhl se štěkotem ke dveřím, absolutně mě nevnímal. Postavila jsem se mezi něj a dveře, nic neříkala nebo mluvila klidným hlasem a čekala. Po několika minutách se začal zklidňovat. Jakmile byla vteřinka ticha, tento moment jsem označila markerem a odměnila pamlskem, který jsem hodila směrem od dveří. Pokračovala jsem soustavným odměňováním klidných momentů. Blackovy výpady včetně intenzity štěkotu se každým týdnem zmírňovaly. I když se rozštěkal, dokázal se velmi rychle přepnout zpátky do klidu. Začal nabízet tázavý pohled, co má s tím zvukem na chodbě dělat? Začal mě tedy vnímat! Učila jsem ho, že když namísto štěkání půjde na pelíšek, dostane za to také odměny, a to je přeci výhodnější než štěkat u dveří. Pes opakuje to chování, které se mu vyplácí. Pokud začnete správně odměňovat žádoucí chování, nežádoucí se časem více a více zmírňuje. Po půl roce společného soužití byly Blackovy štěkací výpady o 90% utlumeny. Nyní pracujeme na klidu i v jiném prostředí než doma.

MARKER

Když chci psa něco naučit, potřebuji mu předat informaci, že dělá něco dobře. K tomu slouží MARKER - krátké slovo (yes, jo apod.), případně zvuk klikru. Marker označuje přesný moment, kdy pes dělá něco dobře. Po markeru musí vždy následovat odměna. Tímto posiluji žádoucí chování.

ODMĚNY

Co je odměna určuje pes. Každý pes, stejně jako člověk, má rád něco jiného a má jiné potřeby. Je vždy na majiteli, aby poznával svého psa, zkoušel různé varianty a odměňoval adekvátně k situaci. Co se týká jídla, je dobré pamlsky střídat. Těžší úkoly a v novém prostředí odměňovat lepšími (hodnotnějšími) pamlsky. Vše se ale netočí kolem jídla. Hodně psů miluje hračky. Lidé si se psy často hrají doma, ale na procházky hračky neberou. To je škoda, protože přicházejí o možnost velmi atraktivní odměny. Dále lze využívat odměny z prostředí, kdy psovi umožníte za odměnu dělat něco co chce, např. hrát si s jiným psem, možnost někam jít apod. Odměna je také bezpečí, zejména pro bojácné a nejisté psy, kdy možnost vzdálit se od něčeho je více, než jakákoli jiná odměna. Odměnou můžete být samozřejmě i vy. Vaše radost, společné aktivity, které má váš pes rád, např. hra na honěnou, schovka apod. Pohlazení je diskutabilní. Většina psů nemá rádo doteky během tréninku, zejména pokud se jedná o pohlazení na hlavě. Psi dávají jasné signály, že se jim hlazení nelíbí, příště mohou váhat se splněním cviku a majitel nemusí chápat proč. Nejčastějšími signály jsou uhýbání hlavou, či celým tělem, mhouření očí, olíznutí a uši dozadu, odcházení atd.

PROČ NA LEKCÍCH NENECHÁVÁM PSY NEJPRVE VYBLBNOUT? 

Všichni známe ten pocit, když na nás naběhne cizí pes a je příliš dotěrný. Takového psa nikdo nenaučil jak se slušně chovat a seznamovat. Není potřeba, aby se psi na ulici s každým zdravili. My také nezdravíme každého koho potkáme a nestrkáme vizitku cizím lidem na počkání. Stejně tak není potřeba zahlcovat psa přemírou kontaktů a seznamování. My lidé si také vybíráme s kým se chceme bavit a s kým ne. Možná vás to překvapí, ale mezi psy je poměrně dost introvertů, kteří o kontakt příliš nestojí a vystačí si s pár kamarády. 

Na lekcích se zaměřuji na trénink klidu a fokusu psa na majitele. Učím jak se klidně míjet, aby jste měli psa, který zvládne na ulici projít v klidu kolem jiných psů. Psa který přijde na zavolání, když si kolem hrají jiní psi, psa který je schopen odpoutání od rušivek atd. Učím jak se potkávat, aby kontakt ustály obě strany a dokázaly se v klidu a bez přehnaných emocí rozejít. Pokud jeden pes naběhne ke druhému s vysokou mírou energie, ihned si jde očuchat zadní partie apod., dá se očekávat, že druhá strana toto neslušné seznámení neustojí v klidu. Slušně vychovaný pes nenabíhá na ostatní, ale svůj příchod dobrzdí, jde obloukem, uhýbá očima a hlavou. Nejprve se seznámí čumákem na čumák a až poté si (po souhlasu druhého psa) vezme vizitku (očuchá si zadek). Pokud pes dokáže ovládat emoce, dokáže se pak i v klidu rozejít a z kontaktu si odnáší dobrou zkušenost. Tím vším chci říct, že méně je více. Kontakty probíhají řízeně, v klidu a s přesahem do běžného života. Pokud se na lekcích najdou vhodní parťáci pro hru nebo třeba společné čichání a sdílení prostoru, probíhá tato aktivita až na konci lekce, za odměnu.